Expedice HochAlmSpitze

Expedice k HochAlmSpitze je výzva a tak se nedala odmítnout. Původně jsme měli jet z noci ze středy na čtvrtek, nicméně kvůli komplikacím s vozem z Prahy jsme nakonec měli spicha až ráno v 7 v Budějkach. Takže přibližně ve stejnou dobu jsme všichni vyráželi z Plzně/Prahy kolem páté hodiny ranní.. a v Budějkach jsme se měli potkach s Džordžem.. My plzeňáci jsme byli první na místě, neboť pražáci, byť jeli taky přes Písek, hlásili zpoždění cca půl hodiny.. a tak jsme si skočili na snídani k McKovi a pak hurá k Tescu na sraz. Zde jsme zkoumali jak pojedem a nakonec jsme se dohodli, že vezmu svoje auto (takové náznaky se mi dostáli již během cesty do ČB), jelikož k nim dvoum bychom se nevešli a jet třemi auty mi (nám) přišlo zbytečné..

Po „krátkém“ nákupu zásob v Tescu, kde jsme zkejsli až moc dlouho, jsme vyjeli natankovat a po přesvědčivém nátlaku od Scia, naše osádka pouze dofoukla pneu a že natankujem levněji v Rakousku.. přes Dolní Dvořiště jsme se dostali do Freistadtu, kde nás ceny na benzíně moc nepřesvědčili, nicméně nebylo zbytí, jelikož v nádrži toho moc nezbývalo, ještě koupit dálniční známku a hurá na trasu. Přes Linz po A7, potažmo dále A1 okolo mé oblíbené oblasti Attersee, jsme se po dálnici dostali k Sazlburgu, kde jsme si udělali malý neplánovaný výlet ke kolegům do Deutschlandu a pak zpátky po A10 směr jich na Villach, na sjezdu Gmünd in Kärnten a dále do „vnitrozemí“ kde u Koschach jsme si dali přestávku (tradice podle kluků) na sekanou s bagetou pod vodopádem Vellbach Wasserfall ..a pak jsme již odbočili do údolí podél říčky Gössbach, jež vytéká vysokohorské z přehrady Gösskarpeicher.. štěstí nám přálo, a tak jsme se dostali až před druhou závoru a ušetřili jsme si tak pěkných pár kilometrů chůze..

Zde jsme byli tak v půl 5 a po zabalení všech nutných věcí, se poslední členové expedice vydali v přesně 5 hodin na cestu k chatě Gießener Hütte, převýšení cca 1100-1200 m, cesta tak 7-8 km a na zádech super těžký bágli. Cesta by pro mne docela dost náročná, jelikož jsem na podobné pomínky nebyl zvyklý, ale postupem času metry a kilometry ubýhali a my se stále více přibližovali k Winterraumu. Již nad přehradou jsem toho měl ale místy plné kecky, nic jsem však nevzdával a bojoval..ono taky nic moc jiného nezbývalo a za velké podpory kluků to šlo ještě „snadněji“. Nicméně před koncem nád zradilo počasí, žačalo foukat a lehce sněžit, povrh zmrzlý a tak jsme museli místy cestu traverzovat.. K cíli jsme se dostali před půl jedenáctou. Drobný problém se vyskytl při zatápění v kamnech, ale vrchnul jsem se na to a nakonec se mi to podařilo řádně roztopit a udělat uvnitř alepoň slušné teplo a šli jsme zanedlouho všichni spát.

Druhý den nás přivítalo nádherné počasí, slunce pražilo o sto šest a tak se to bez slunečních brýlí dalo jen stěží obejít. Dopoledně jsme strávili řádnou snídaní a rozkoukávání se po okolí s hledáním možného zdroje pitné vody, který zde v okolí je. Bohužel i přes příznivé počasí se voda nenašla takto vysoko a tak jsme přistoupili k tvorbě vody ze sněhu. Zde nám výborně posloužila plechová střecha z přístavku u winterraumu, která pěkně hrála a z okapu tepla voda jak z vodovodu. Jako další zdroj, byť velmi pomalý bylo roztávání sněhu na kamnech, jako záloha a doplněk též vhodné. Odpoledne jsme ztrávili školením o lavinách, tj. lavinové analýzy > kopáním tzv. „lavinové kostky“ a práce s lavinovou výbavou – tj. vyhledávání s „pípákem“.. K podvěčeru jsme si dali se Sciem, Kubou, Martinem a Vojtou výstup na Winterleitenkopf, kde se nám naskytli nezapomenutelné rozhledy do okolí a našeho údolí s Gießener Hütte. Další část expedice si dala pěkný skiap. Navečer si dali meeting na téma „výstup s přespáním na HochAlmSpitze“, z čehož nakonec vyplynulo, že tuto variantu zavrhli a druhý den z rána dají výstup na Manln.

Třetí den ráno budíček ve 4:00 a za hodinu vypravení se vzhůru.. já jsem se tento den neúčastnil, jelikož jsem nechtěl přetahovat koleno, které se minulý večer ozvalo. Ondra s Mírou na skiapech se připojili k nim, že jsi to pak sjedou dolů.. tak jsem zalezl ještě na chvíli do spacáku a ráno zavčasu podnikl fotografický okruh po okolí. Také jsem nafotil kluky při výstupu než se mi posléze ztratili z dohledu. Jak jsem tam kroužil po hranách údolí, začali se objevovat první víkendoví návštěvníci na skialpech. Já jsem si pak v poklidu obýval winterraum, snídal, tvořil zásoby vody a hlavně vstřebával krásné počasí a atmosféru.. prostě pohoda se vším všudy. Kolem poledne jsem si připravil oběd a když se nikdo nevracel /Ondra s Mírou na skialpech/ tak jsem obul vlastní vybavení a šel na svůj freeride. Během jezdění se najednou vylovila jakási postavička, ze které se vyklubal Džordž, jež se jako první člen vrátil dolů.. a osvětlil mne, že klucí na skiaplech šli s nimi až téměř na vrchol. Postupem času se vraceli zbylí členové výstupu a po zevlingu před chatou se vydal Scio znovu na vrcholky okolo Winterleitkopfu, aby nafotili „reklamní fotky“ pro HUDY Sport jakožto jednoho z partnerů této akce a taky měl Scio v plánu zanechat zde foťák na noční sekvenci.. Klucí zevlovali dál před chatou a chytali energii ze sluníčka, já se vydal na poslední a nejdelší freeride této akce..od Míry jsem dostal instrukce, kam až bych mohl jít a kde by to bylo dobré..nicméně zapadající sluníčko dělalo svoje a jak jsem stoupal, stín vrcholků mi byl stále blíže v patách..a sněhová příkře pomalu ale jistě tuhla, což znamenalo horší sjezd.. Stejně jsem si to vyšlápl až docela vysoko a dal si nejdelší jízdu víkendu. Scio s klukama stále nikde, já si ještě vyběhl nafotiti pár nočních fotek a Martin s Ondrou mezitím začali připravovat největší hostinu akce. Scio se zbytkem byli ale velmi dobře vidět odspod, díky čelovkám a tak jsem přidruženě s fotografováním porzoroval hopsající světýlka na vrcholu. Navečer jsme se všichni schledali ve winterraumu a dobře hodovali a bavili se.. Chata se vytopila až neuvěřitelně dobře, jelikož jsme zde měli úctyhodných 28°C a ani větrání ven přes chodbičku nějak moc nepomohlo, aby jsme srazili teplotu nějak více dolů. Ještěže jsem spal dole. A jak jsme večer tak pili a pili.. tak se to nadruhý den ráno ukázalo docela jako problém..málo vody. A dvě flašky jsme včera zapomněli na střeše..

Poslední den ráno se Scio s Vojtou vydali na vrchol pro svůj Nikon D300 z časosběru. My když jsme se probudili, tak již venku panovala docela vichřice a i lehce sněžilo, takže se vyrojili obavy o jejich bezpečný sestup..jakési postavičky tam byli matně vidět, ale optická komunikace na dálku byla velmi špatná a jak jsme se později dozvěděli, klukům nahoře selhali baterie.. Džordž s Kubou začali připravovat záchranný plán na výstup a následný společný sestup a počasí se mezitím proměnlivě horšilo. My jsme mezitím začali s balením věcí a přípravou chaty na odchod. Najednou přišla dobrá zpráva, že se klucí pomalu ale jiště dostavájí dolů.. Nakonec se v pořádku dostali až dolů a prej si to celkem užívali :)) dokonce jsme se dozvěděli, že mohli pozorovat jeden z neobyčejných východů slunce. Pak již nezbývalo nic jiného než aby naplno vypukla balící a úklidová činnost..také nezapomenout zaplatiti příspěvek za pobyt do kasičky, Pro členy Alpenverein činí 6€/noc a pro nečleny 10€, mladší 18-ti let platí 4€. Po úklidu a zabezpečení winterraumu jsme se vydali na cestu zpět do údolí.. po zkušenostech z výstupu, jsme zvoli „východní zkratku“ z důvodu bezpečnosti a snadnosti.. cesta pod Giessener Hutte byla zavátá a museli bychom ji složitě opět traverzovat, a tak jsme zvolili tuto variantu. Sice jsme museli překonat z počátku docela prudké klesání, ale to bylo asi tak jediné, protože pak to bylo již jen o „snadném“ sestupu dolů..

Dolů k autům jsme se dostali někdy kolem jedné druhé hodiny, takže všechny věci zase vyndat a rozumně naskládat do auta, překvapivě se to tam vešlo nějak lépe než na počátku, „jedno vítězné“ šampáňo na závěr a pak hurá domů. Scia po cestě údolím napadla ještě myšlenka zastavit se po cestě u vodopádů Wassergedanken Gössfälle, což jsem vřele uvítal.

Neni nad to se před cestou lehce protáhnout bez těžké bagáže na zádech.. K vodopádům z cesty to bylo jen nějakých 100 metrů a podívaná která se nám naskytla byla velmi pěkná, to by se určitě líbilo HPmu. Ještě pak ale museli zastavit na parkovišti a provizorně zpravit Džordžovo auto, jež při cestě udolím tam, střejchnul podvozek a urval jakýsi plast na spodku, takže lepenka přišla vhod..jenže to už se solidně zvedal vítr a bylo celkem problém se udržet na místě.. nepřízeň počasí se projevila po cestě zpět.. vítr a déšť.. ale jinak cesta celkem odsejpala a po zastávce na pumpě pro nějaké jídlo u mé oblíbené oblasti Attersee & Mondsee, jsme se někdy před osmou dostali zpět do Budějek. Až mi celkem překvapilo, že jsem po takovém náročném sestupu, kde se opět ozvalo moje levé koleno, cestu odřídil bez jakéhokoliv problému.. ten se vyloupl až těsně před Plzní, ale to už jsme byli skoro doma. Unaven, ale pln zážitků jsem se šel vyspat na pár hodin abych se mohl následující den objevit opět v práci.. Mno nic, expedice se podařila a budeme se těšit na další!

Sestřih fotografií naleznete v tomto albu:
Fotogalerie Expedice HochAlmSpitze